December 2012

December 8, 2012

8. december 2012 at 13:01
Novinky, novinky, novinky...
Do dvou týdnů se s přítelem budeme stěhovat do menšího bytečku v Ústí nad Labem :) Netěším se opět na to balení všech věcí a tahání nábytku z bytu do bytu.

Byt zatím nemáme na 100% vybraný, ale věřím v to, že nějaký přijatelný najdu (nemusí být ani hezký, vždycky se dá vymalovat a vybavit tak, aby vypadal vzhledově dobře). Hlavně, že se tam budou platit měsíčně menší peníze.

K Vánocům si chci něco málo nadělit, vzhledem k tomu, že jsem si sem tam trošku upírala poslední měsíce. Takže si k mému velkému Sony VAIO nadělím i menší Sony VAIO E11 bílo-černé. Možná i lepší mobil s Androidem, po iPhone určitě netoužím, i když bych na něj měla :)

Teď si jdu užívat pohádek, učit se na poslední test z němčiny a přemýšlet nad vybavením bytu, vymalováním a podobných kravinkách.


5 věcí, o kterých si přeju, aby se nikdy nestaly

2. december 2012 at 14:16
1.) nechci ztratit svého přítele ♥
Tenhle člověk je pro mě vším. Pomohl mi a stál při mě, když jsem na tom zrovna nebyla nejhůř. Postavil se za mě, aby mě chránil před mojí falešnou a pomstychtivou jednou částí rodiny. On je pro mě ten nejdůležitější člověk a bez něj si život nedokážu už představit.
Přes všechny překážky a i ty krásné chvíle ho pořád miluju a chci být pořád s ním. Někdo se mě ptá, jestli nelituju toho, že on byl můj první.. moje odpověď je NE! a nikdy toho ani v budoucnu litovat nebudu. Rozumím si s ním a za nic na světě bych ho nevyměnila. Určitě každý máme chyby, tak ani já ani on nejsme dokonalý, ale kdo ano :)

2.) ztratit mámu ♥
Myslím si, že nejsem jediná, která přišla o rodiče, když jsem byla zrovna ve věku, kdy jsem mámu hodně potřebovala. Ale bohužel i smrt k životu patří, ale nikdy jsem si nemyslela, že o mámu přijdu takhle brzo a takovým způsobem jako jsem přišla. I tak pořád někde uvnitř cítím, že je pořád se mnou a často na ní myslím. ♥
Nikdo mi mámu nedokáže nahradit, ona byla jedinečná a výjimečná osoba.

3.) ztratit sestru
Po smrti mamky si mě a sestru vzala babička do péče (z máminý strany), někdo si řekne, že je to od ní hezký, ale vše má světlou i stinnou stránku.
Babička se o nás prakticky nestarala, nechala si nás napsat na sebe, ale jen proto, aby dostala peníze za pečovatelství o nás. Nejhorší je, že jsem s tím pomalu neměla co dělat, všude měla známé, takže ani nahlášení jí na sociálce nepomohlo. Musela jsem se o sestru starat sama a jak mi bylo 18, sestra přesto jak jsem se o ní starala přilnula spíše k babičce, která si jí uplácela drahými dárky. A tak mezi mnou a babičkou začal boj (chtěla mě obrat o vše, co jsem po mamce zdědila) a tohle vše co se muselo odehrát kvůli penězuchtivým osobám mě a sestru rozdělilo a každá jsme šla svou cestou..

4.) nechci nikdy víc potkat babičku (opatrovnici)
Opravdu si nepřeji už nikdy v mém životě tuto osobu vidět, mluvit s ní nebo cokoliv jiného. Tato osoba mi hodně ublížila a nikdy jí to vše neodpustím...

5.) nechci přijít o lidi kolem sebe, kterým mohu věřit
Zbytek rodiny a samozřejmě můj přítel, to jsou pro mě lidi bez kterých bych tu nebyla. Ti mi hodně pomohli a já jím hodně dlužím a vážím si všeho, co pro mě udělali.